Vodárenské věže na Vltavě bývaly nazývány klenoty města. Pojďme se podívat proč a připomenout si dobu, kdy hospodyňky chodívaly s putnou pro vodu do kašny na náměstí.

Nejjednodušším a dlouho jediným zdrojem vody v pražském souměstí bývaly potoky, prameny a studny. Bohužel s rostoucím počtem obyvatel, neexistencí kanalizační sítě a dnes nepředstavitelným hospodařením s odpady docházelo k jejich stále se zhoršujícímu znečištění a následnému hledání čistého a nezávadného zdroje. Tím nejbližším zdrojem byla voda vltavská. První vodárenská řešení využívala pohonu mlýnského kola k načerpání vody do vodojemu umístěného ve věži nad řekou odkud tekla potrubím, samospádem, do kašen.  A právě o nich především je dnešní vycházka.

Naše cesta povede po pravém břehu Vltavy – od Šítkovské vodárenské věže sousedící dnes s Výstavní síní Mánes, po Masarykově a Smetanově nábřeží, uličkami okolo staroměstských kašen až k Novomlýnské vodárenské věži. Povíme si o důležitých pražských pramenech, o výstavbě vodárenských věží, potrubí a systému kašen i o důvodech proč systém přestal být využíván.