Vycházky

Jedním z nejpůvabnějších míst v Praze, které zvou k návštěvě, je pražská Loreta – poutní místo prodchnuté především úctou k Panně Marii. Jeho historii a výzdobě bude věnována vycházka konaná den po svátku Vtělení Páně, kdy si křesťané připomínají biblický příběh o Zvěstování.

Barokní areál vybudovaný během přibližně sta let vznikal postupně kolem ústřední stavby – kopie tzv. Svaté chýše, domku z Nazaretu uctívaného jako místo, kde archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii, že právě ona byla vybrána, aby počala a porodila Božího syna, a v němž po nějakou dobu žila Svatá rodina.

Vycházku zahájíme poslechem mariánské písně, kterou každou hodinu hraje slavná loretánská zvonohra. Podíváme se na kopii nedochované sochy Panny Marie Loretánské a u barokních reliéfů si připomeneme klíčové okamžiky ze života Panny Marie. Projdeme se ambitem s kaplemi a navštívíme kostel Narození Páně, na jehož stavbě pracovali dva z nejvýznamnějších pražských barokních architektů, otec a syn Dientzenhoferové. Navštívíme klenotnici, v níž je vystavena slavná Diamantová monstrance a další cennosti z loretánského pokladu – jednoho ze dvou nejvýznamnějších chrámových pokladů v českých zemích. Trojrozměrný model nám ukáže jedinečné nástěnné malby objevené nedávno v loretánské kryptě.

Program zakončíme hudebním zážitkem – poslechem koncertu loretánské zvonohry, jejíž zvuk zní z nádvoří areálu působivěji než při poslechu zvenčí.

Pro vstup do areálu je třeba uhradit vstupné – dospělí Kč 180,-, senioři 70+ Kč 140,-, studenti s průkazem Kč 120,-.

Dokážete si představit okolí Evropské ulice jako pražskou periferii téměř bez zástavby? Není to tak dávno. V roce 1922, kdy došlo k připojení dnešních Starých Dejvic k Praze, byly osadou s několika domy. Vzpomínek na tuto dobu nezůstalo mnoho, jednou z nich je Proboštský dvůr. Velkorysá koncepce výstavby Dejvic, jak je známe dnes, vznikla až v meziválečném období podle plánů architekta Antonína Engela.

Na vycházku vyrazíme ze zastávky MHD Na Pískách. Ulicí U Dejvického rybníčku sejdeme do bývalého údolí potoka k Proboštskému dvoru. Zde mezi Bořislavkou a Vítězným náměstím byla vystavěna čtvrť vil a řadových domů. Uvidíme díla Josefa Gočára, Magdy Jansové, Bohumíra Kozáka a dalších architektů.

Zjistíme, že v parku Hadovka můžeme najít moderní sochy Malého Marťana od Jaroslava Róny a Vzduchoplavce od Františka Skály. Obejdeme Státní reálné gymnázium od Evžena Linharta a skončíme v místech, kde stávala bývalá automatická telefonní ústředna Dejvice.

Řeka Vltava byla vždy přirozená, přesto velmi proměnlivá součást města. Nezřetelná hranice břehu podléhala především přírodní síle toku. Na starých kresbách vidíme čilý ruch – povozy tažené dobytkem, těžbu písku a v zimě ledu, splavování dřeva, chytání ryb, soustavy mlýnských kol, vodárenské věže rozvádějící vltavskou vodu do kašen i domácností. Změna nastala v polovině 19. století, kdy byla řeka regulována. Dostala pevné koryto, byla zúžena, a na místě pozvolného břehu vznikl prostor pro celou novou ulici – cestu a blok luxusních činžovních domů.

První vycházka z vltavského cyklu vede od mostu Legií k mostu Palackého. Půjdeme okolo Národního divadla, ostrova Žofín se stejnojmenným palácem, výstavní síní Mánes a Šítkovskou věží.  Budova Hlahol nám připomene slavný pěvecký sbor, u ikonického Tančícího domu vzpomeneme rodinu pana prezidenta Havla. Zajímat nás budou samozřejmě mosty: Most Legií a jeho předchůdce řetězový most, který nesl jméno císaře Františka I. Most Jiráskův postavený pro rozvíjející se průmyslový Smíchov a Palackého most, po Juditině a Karlově třetí nejstarší kamenný v Praze.

S volbou nového pana prezidenta se Pražský hrad – sídlo hlavy státu, dostal znovu do popředí zájmu. Připravili jsme pro Vás speciální vycházku zaměřenou na hradní vládce – krále, císaře i prezidenty. Pojďme se podívat na hrad z jejich perspektivy, vždyť každý z nich vtiskl svému úřadu zcela osobitý charakter.

Již před více než tisícem let se Pražský hrad stal panovnickou rezidencí první vládnoucí dynastie v českém prostoru – Přemyslovců. K vrcholnému rozkvětu došlo v období panování Karla IV., Vladislava Jagellonského i habsburských monarchů Ferdinanda I., Rudolfa II. , Marie Terezie či Ferdinanda V.

Po vzniku československého státu se Hrad měl stát symbolem nového státního zřízení – demokratické republiky. Toto období je spojeno s T. G. Masarykem a Edvardem Benešem. Byť složité, přesto nadějné budování samostatného státu bylo násilně přerušeno – nejprve Hitlerovským Německem a světovou válkou,  po roce 1948 budováním socialismu. Tehdy se funkce prezidenta stala formální a omezila se na nezbytnou reprezentaci státu.

Jeden z vrcholů změny režimu započaté v roce 1989 představuje právě euforie provázející volbu nového prezidenta, do té doby pronásledovaného Václava Havla. Pro další prezidenty – Václava Klause i Miloše Zemana pak hradní působení představovalo vyvrcholení předchozího vládního působení.

Přes všechny turbulentní změny ve společnosti i různosti ve vykonávání úřadu prezidenta republiky se u nás prezidentský úřad těší vážnosti, úctě a respektu. O jeho významu konečně svědčí i vysoká účast při nedávných prezidentských volbách.

Žižkovské usedlosti je vycházka za někdejší pražské hradby, do někdejší obce zvané Viničná Hora nebo v německé variantě Weinberge, do míst, která od roku 1877 známe jako Žižkov. Čekají nás někdejší usedlosti, hostince, vinice a kapličky, často připomínané pouze místním názvem, občas zbytky staveb rozličným způsobem obstavěné mnohem pozdější zástavbou. Připomeneme si dobu, kdy byl na místě pulzujícího města malebný venkov.

Žižkovem projdeme typicky – cikcak nahoru a dolů. Vyjdeme z Olšanského náměstí, připomeneme si někdejší slavný hostinec Bezovka s rybníčkem a zahradou, přes Havlíčkovo náměstí s centrální radnicí k památníku básníka a nobelisty Jaroslava Seiferta. Ten se v dnešní Bořivojově, tehdy Riegrově, ulici narodil a zdejší chudé prostředí formovalo jeho vztah ke světu. Cestou od novogotického kostela sv. Prokopa si připomeneme někdejší usedlost Reissmanku, poté Dolní Sklenářku a kapli Panny Marie v místech dnešní divadla Járy Cimrmana.

V dolní a nejstarší části Žižkova nás čeká usedlost Šubrtka, továrna Husníka  a Häusler, místa posledních vinic a usedlost Velká Proutková spojená s výstavbou městských lázní. V místě Velké Hrabovky bývala továrna na výrobu papírenského zboží, ve vedlejší usedlosti a poplužním dvoře Miranka uvidíme stavbu továrny na výrobu kovového zboží, dnes sídlo divadla Ponec. Se svými osudy nás čekají ještě usedlosti Červený lis, Hrabovka, Křenovka, Komotovka, Šubertka a Dirixka. Vycházku ukončíme na náměstí Winstona Churchilla.