Vycházka po pravém břehu Vltavy do rázovité pražské čtvrti Podskalí a na Zderaz.

Podskalí bývala osada starší než Nové Město založené Karlem IV. Svoji podobu – dvě dlouhé ulice rovnoběžné s řekou a na ně kolmé krátké uličky  – si udržela až do regulace vltavských břehů. S tou zmizela Kočičí nebo Psí ulička, královská solnice, podolská radnice nebo ratejna.… místa, která dříve Pražané důvěrně znali. Obživa Podskaláků byla tradičně spjata s prací na Vltavě – byli mistry plavení dřeva, ledovali, pískařili a rybařili. Specifické tvrdé řemeslo, mísení jazyků i nářečí, to vše dalo vzniknout slangovému vorařskému jazyku. Některým výrazům nemáme dnes šanci porozumět, například „abrkšvint“ (podskalská přezdívka pro plavce z německého „ale rychle“) nebo „táhnout lantem“ (vracet se pěšky domů po práci). Jiné ale zlidověly a používají se běžně: počítání „raz dva“ nebo výraz pro propusť na řece „šlajsna“.

Osada Zderaz se rozkládala okolo Břežské skály, dnes neexistujícího útesu mezi Karlovým náměstím a Jiráskovým nábřežím. Místo má dnes trochu tajemnou atmosféru, nenajdeme tam skálu ani hrádek, a osadu připomíná pouze název ulice „Na Zderaze“. Překvapivě i tady ale můžeme nalézt zbytky původního osídlení.

Nakonec připojuji přání šťastné cesty v podskalském slangu: Na vlčí mhu! Je podobné jako „Zlom vaz!“, tedy vlastně pověrečné přání opaku.