Vodárenské věže

Pojďme si připomenout dobu,  kdy hospodyňky chodívaly s putnou pro vodu do kašny na náměstí. Protože celý systém zásobování vodou do velké míry závisel na vodárenských věžích, bývaly označovány za klenoty města.

Nejstarším, nejjednodušším a dlouho také jediným zdrojem vody v pražském souměstí bývaly potoky, prameny a studny. S rostoucím počtem obyvatel, neexistencí kanalizační sítě a dnes nepředstavitelným hospodařením s odpady, bohužel docházelo ke stále se zhoršujícímu znečištění a následně také k hledání čistého a nezávadného zdroje. Tím nejbližším zdrojem byla voda vltavská. V zásadě jednoduchá, přesto však vyhovující vodárenská řešení využívala pohonu mlýnského kola k načerpání vody do vodojemu umístěného ve věži nad řekou a odkud tekla potrubím, samospádem, do kašen.  Naše cesta povede po pravém břehu Vltavy – od Šítkovské vodárenské věže sousedící dnes s Výstavní síní Mánes, po Masarykově a Smetanově nábřeží, uličkami okolo staroměstských kašen až k Novomlýnské vodárenské věži. Povíme si o důležitých pražských pramenech, o výstavbě vodárenských věží, potrubí a systému kašen i o důvodech, proč systém přestal být využíván.