Na měsíc březen připadá svátek Zvěstování Páně (25.3.). Jedná se o jedno z nejvíce zobrazovaných témat v křesťanském umění. Jde o scénu z Lukášova evangelia, kdy archanděl Gabriel zvěstuje Panně Marii radostnou novinu o příchodu Spasitele na svět. Z pramenů není jasné, kde se scéna odehrává. Děj bývá nejčastěji umísťován do příbytku v Nazaretu, do chrámu či do neutrálního pozadí zlaté sféry, renesance si zase libuje v různých předsíních.
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“
29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“
38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
Lukáš 2,26-35
Jako názornou ukázku pro vysvětlení ikonografie tohoto tématu jsme vybrali jedno z nejznámějších středověkých Zvěstování od Simone Martiniho z r. 1333, jehož spoluautorem byl také jeho zeť Lippo Memmi. Dnes se náchází v Uffizzi a je třeba podotknout, že rám je až z 19.st
Ikonografie.
Děj se odehrává v domku. Prostoru, tvořeného neutrální zlatou fólií, není mnoho volného. Když se podíváme na plášť archanděla, vidíme, že je zvlněný a nadouvá se, jakoby anděl teprve přilétl. Pokleká a sděluje Panně novinu „Ave gratia plena dominvs tecvm – Buď zdráva, milosti plná, Pán s tebou“. Skoro cítíme komiksovou bublinu, ale zde je provedení naprosto mistrovské – zlaté písmo ve štuku je elegantní až étericky božské. Anděl nám zde místo typičtějšího symbolu lilie, která se nachází ve váze (čistota a neposkvrněnost Panny Marie), drží olivovou ratolest (symbol míru) odkazující na příchod Krále míru. Důvod však může být i mnohem prozaičtější. Oltář byl původně určen pro katedrálu v Sieně, která vedla dlouhé spory s Florencií. A právě znakem Florencie byla lilie. Všimněte si také až luxusního provedení Gabrielovi drapérie, které odpovídá drahocenným hedvábným látkám z Východu, či jemnosti až éteričnosti každého pírka křídel. Panna Marie, zobrazena jako trůnící, drží knihu, jakoby právě byla vyrušena z četby Starého Zákona. Často jsou citováni Proroci předpovídající příchod Mesiáše, především Izajáš. Typické pro italské umění je Mariin úlek, který bývá často umocněn gesty rukou. Prostorový trojúhelník nám uzavírá holubice Ducha svatého v kruhu serafů, z jejíhož otevřeného zobáčku jde paprsek světla, podobně jako z úst archanděla vychází slova.
