Cesta domů.
Již v úterý 7. dubna se císař vypravuje na cestu. Strávil den v Tivoli, poté několik dní v Sieně a do Pisy přijíždí 6.5. Zde ho čeká možná největší dobrodružství celé cesty. Během noci z 19. na 20. května na radnici, kde císař pobýval, vypukl požár a manželský pár prchal jen v pyžámu. Nejen Siena a Florencie, ale i Florencie a Pisa byly v nepřátelském vztahu a městem se roznesly zvěsti, že požár byl založen císařem samotným ve snaze potlačit město ve prospěch Florencie. Vypuklo proticísařské povstání, ulicemi zněly výkřiky „Na zdar lidu!“ „Smrt císaři!“. Muselo se vojensky zasahovat, ale situaci komplikoval fakt, že velká část vojenské posádky byla na druhé straně řeky. Karel se tak osobně do půtek zapojil mečem. Přes 150 mužů přišlo o život. Polekaná císařovna odjela ven z města, císař nařídil sudímu, aby zasedl k soudu nad povstalci, z nichž sedm bylo do pěti dnů od povstání na veřejném náměstí postínáno.
Tato nepříjemná událost v samém závěru cesty zkazila Karlovi radost z oslav a rozhodne se Itálii rychle opustit, což mu mnoho kronikářů nemůže odpustit. Padají slova jako zbabělý/nedůstojný útěk. Reakci Petrarcy jsme si připomněli v II. článku. Jiní jeho současníci jako např. florentský kronikář Matteo Villani si zase stěžoval na nepřiměřenou finanční zátěž, kterou italským městům Karlova římská jízda způsobila: „Císař odebral zpět do Němec s korunou, kterou získal bez úderu meče, s plným měšcem, který prázdný do Itálie přinesl, s nevalnou slávou mužných činů a s hanebným ponížením císařského majestátu...“ Prof. Bobková však rozhodně popírá, že by si z cest přinesl plný měšec.
Císař Karel IV. rychle spěchal na německé území Říše, přes Augsburg dorazil na počátku července do Norimberku. Přes Horní Falc se pak vydal do Prahy, kam dorazil 15.8. v den Nanebevstoupení Panny Marie. „Když pak Karel IV., vraceje se u Itálie co korunovaný císař a blížil se opět ku Praze, přišlo jemu vstříc veškeré duchovenstvo a šlechta a obyvatelstvo až do Berouna, i vedli ho se vší slavností, při všeobecném lidu jásání a zvonění všech zvonů do hlavního jejich sídla. Byloť to poprvé, že Čechové svým vlastním jmenovati mohli císaře římského, vrchního pána všeho křesťanstva.“ To ještě netušil, že se v roce 1368 vydá na římskou jízdu podruhé.
Není bez zajímavosti, že v listopadu 1355 je poprvé doložena návštěva Karla IV. na hradě Karlštejn a dochází k změně koncepce hradu. Z královské rezidence se stává pokladnice a místo uložení císařských insignií.
