S Velkým pátkem se řadí mezi 2 přísnější postní dny v roce. Na úterním Masopustu se lid dobře „napucl“, aby poté zahájil 40 denní půst trvající až do Velikonoc. Takový přísný půst znamená, že se v ten den věřící nasytí pouze jedním hlavním jídlem a vyhne se masu.
Symbol popela jako výraz smutku a pokání je znám už z antiky. Raná křesťanská společnost tuto symboliku pouze přejala. V době rané církve existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb. Takže už víte, proč máme krásné české úsloví „Sypat si popel na hlavu“.
Papež Urban II. doporučil tento obyčej na Beneventské synodě v roce 1091 pro celou církev. Mužům se popel sypal na hlavu, ženy kvůli povinnému závoji byly popelem znamenány na čele ve tvaru křížku. Předpis, podle kterého má být použit popel ze svěcených ratolestí Květné neděle předchozího roku, pochází až z 12. století.
