Začátek dobrodružné cesty za nejvyšší metou říše.
Císařská korunovace byla především prestižní záležitostí pro vládce v zaalpské oblasti, neboť již na faktické ovládnutí rozdrobené Itálie nebylo pomyšlení. Kurfiřty zvolení římští králové k cestě do Říma potřebovali získat souhlas papeže (od 1309 v Avignonu), což někteří panovníci vesele ignorovali, př. Karlův předchůdce na trůnu Ludvík Bavor byl dokonce exkomunikován z církve. O složitosti a problematičnosti jízdy se také přesvědčil Karlův děd císař Jindřich VII., který byl vůbec prvním vládcem od roku 1220 korunovaný v římském Lateránu císařskou korunou. I jemu se cesta stává osudnou a v roce 1313 je pohřben v katedrále v Pise. O silnou vládu císaře Svaté říše římské na italské půdě nestála Francie ani papežové.
Po dostatečné stabilizaci své moci v říši se rozhodl, že konečně uzrál vhodný čas k uskutečnění římské jízdy. Svou pouť zahájil „jakoby náhle k překvapení většiny“ o dni sv. Václava v roce 1354 ze Sulzbachu (Horní Falc) aniž by měl souhlas papeže Inocence VI. Dodatečně pak z Itálie správou říše pověřil falckraběte Ruprechta Staršího; v Čechách na chvilku zůstává Arnošt z Pardubic. Mimo jemu věrných říšských knížat a pánů s ním vyjel nepříliš početný vojenský oddíl, čítající asi tři sta jezdců. Z českých pánů jmenujme př. Jana ze Středy, Dětřicha z Portic, Zbyňka z Házmburka, Haška ze Zvířetic, Ondřeje ml. z Dubé, český zemský komtur řádu něm rytířů Rudolf z Homburgu; z říšských knížat králi oddaný norimberský purkrabí Jan, Štěpán II. Dolnobavorský jako jediný z Wittelsbachů, osvědčený lucemburský diplomat augsburský biskup Markvart z Randecku, ze slezkých piastovců jel Vladislav Těšínský atd. Přesnou cestu prvních týdnů neznáme a můžeme se jen dohadovat o možných zastaveních dle Karlem vydaných listin. První větší zastávka nás čeká v Udine, ale o tom více až příště. Je také vhodné zmínit, že Karlovu cestu zpomalovalo uctívání ostatků a především jejich horlivé shromažďování.
Náčrt možné cesty
Sulzbach-Straubin-Braunau am Inn-Salzburg-přes Vysoké Taury-(Villach)-Gemona del Friuli.
