Korunovace v Miláně.
Získání železné lombardské koruny bylo tradičním předstupněm římských korunovací císařů, už Karel Veliký byl totiž cestou do Říma korunován nejprve králem Langobardů. Milánský korunovační obřad se odehrál v katedrále sv. Ambrože na svátek Tří Králů (Zjevení Páně), pro Karla IV. však určitě ještě hlubší symbolika okamžiku spočívala v tom, že na stejném místě byl přesně před 40 lety korunován i jeho děd Jindřich VII. Železná koruna stejně jako naše Svatováclavská se řadí mezi 4 existující relikviářové, stříbrný pásek na vnitřní straně koruny by dle legend měl pocházet z Kristova hřebu. Po tomto slibném začátku cesta pokračovala dále. V kruté zimě překročili Apeniny s malou zastávkou v nevýznamné vesničce Terenzo. Zde Karel zavzpomínal na svůj až mladický prorocký sen o smrti dauphina v roce 1333, který je mnoha badateli považován za jeden možných klíčových okamžiků v jeho duchovním životě.
Do Pisy přijíždí 18.ledna a zde čeká na mnohem honosnější průvod královny Anny čítající na dva tisíce jezdců složený z předních českých pánů. Oddíly poslali i Viscontiové a Gonzagové. Průvod získal až úctyhodných 4000 jezdců, jednalo se o procesí vskutku hodné světské hlavy křesťanstva. Český král také zavítal do tamní katedrály, kde odpočívaly ostatky Jindřicha VII. S manželkou Annou Svídnickou pak Karel navštěvuje oblíbená místa mládí, město Lucca a jím založené Montecarlo.
Z kostela sv. Petra na okraji Pisy získává Vyšehradská kapitula cennou relikvii, kousek kamenné desky, kterou sem položil sv. Petr jako základ oltáře. Problematickou Sienu a Florencii si necháme na příště. Snad je podotkeme, že se mu ještě v Pise podařilo dohodnout s Florencií, která mu 21. března složila hold a vyplatila mu 100 000 zlatých na dlužných daní. Karel za to sňal z města říšskou klatbu, která trvala od jeho děda
