Jaké se Vám vybaví pověsti o Vyšehradu? Když shlížíme z vyšehradské vyhlídky nad Vltavou na Prahu, většinou se nám vybaví Libušina věštba města velikého, nebo odvážný skok Horymíra na koni Šemíkovi. Našemu zraku určitě neuniknou zbytky stavby na Vyšehradské skále, přímo na jejím okraji, nad tunelem, kterým podél řeky jezdí auta i tramvaje. Jde o obvodové zdivo někdejší gotické stavby a z její polohy lze docela snadno odhadnout, že sloužila jako strážní bašta. Proč se jí tedy říká Libušina lázeň?

Pověst o Libušině lázni je až z 19. století. Vymysleli ji a šířili v 19. století pražští Němci, kteří chtěli mýtickou zakladatelku Přemyslovského vládnoucího rodu zneuctít. Podle pověsti do lázně nad řekou Vltavou byla přinášena vědry voda a kněžna zde přijímala četné milence. Poté, co se jich nabažila, nebo se jí znelíbili, otevírací podlahou byli shozeni do řeky.

Zatím co ostatní pověsti spojené s Vyšehradem vyzdvihují dobré vlastnosti našich předků – chrabrost, věrnost, nadpřirozené schopnosti, ta o Libušině lázni působí zcela opačně. Na rozdíl od nejistých pověstí spojených Vyšehradskou skálou, můžeme se z její vyhlídky zcela jistě kochat pohledem na údolí Prahy – Podolí, Smíchov, Strahov a Petřín.