Tři krále u nás dnes už málokdo slaví, přitom ve Východní církvi svátek Zjevení Páně zastínil samotné Narození. Kde se však králové vůbec vzali? Výchozím textem křesťanské tradice je evangelium sv. Matouše 2. kapitola.

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ … „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“

Matouš 2,1-12

V evangeliu se mluví o mudrcích (překlad z řeckého μάγοι mágové), kteří přišli z Východu, možná snad z Persie a rozuměli pohybu hvězd. V rané křesťanské tradici není ustálen počet mudrců a pohybujeme se i mezi čísly 6, 12 či dokonce 24. K ustálení na čísle 3 dochází někdy v 7.st.n.l. podle počtu darů, které byly obětovány. Jak se z mudrců stali králové? Z ikonografického hlediska má mnoho scén z Nového zákona svůj předobraz, paralelu, ve Starém zákoně. Ve středověku je např. takovým bestsellerem kniha Zrcadlo lidského spasení, která se těmito typologickými paralelismy zabývá. A právě scéna Klanění králů je často spojována s králem Šalamounem, kterému mnozí králové přináší dary. Ž 72,10: „Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.“ Dochází k propojení motivů a králové přináší dary Králi králů.

Jednotlivá jména králů se poprvé objevují na fresce z Ravenny z doby kolem 560 n.l. A kdo jste koukal na Krakonoše a lyžníky, vybavíte si ono K † M † B †. Nejedná se však o jména králů: Kašpar, Melichar, Baltazar. Co to tedy znamená? Nejrozšířenější výklad zní z lat. Christus Mansionem Benedicat Kristus –  žehnej tomuto příbytku. Další možný význam uvádí prof. Jan Royt jako “Kristus velký vládce”. Tři křížky jako symbol Trojice.

Lenka Kliková

Rodilý Pražák s náruživou láskou k hradům, zámkům, galeriím a pražským kavárnám. Praha ji baví, za deště i zimy, za každého počasí, stačí se jen naladit na správnou notu. Od pochmurné gotiky, přes hravý barok až k počátkům moderny.